Článek o tomto utkání jsem se rozhodl pojmout jinak, protože mi přijde, že tady to není o popisu zajímavých situací během zápasu a jeho průběhu. Dráha v Poříčí je totiž mezi kuželkáři takový pojem, o kterém se léta v kuželkářských kuloárech hodně mluví. Novopacké Béčko dostalo losem učený termín zápasu na poříčské kuželně v pátek 7. února a už předem se na tento zájezd nikdo moc netěšil. Navíc kapitán týmu po domluvě nastoupil jako pomoc Áčka v divizním mači doma, a tak nás zbylo na zápas jen šest, bez šance na střídání. A proč jsme se vůbec netěšili, i když kuželky máme tak rádi? To jsem se rozhodl trochu vypátrat a každého z týmu jsem krátce po hře vyzpovídal na jeho názor a pocity.
Jako první vzdoroval Janu Gábrišovi Jirka Kout a také jako jediný z týmu bodoval. Jirka Poříčí dobře zná, za léta své hráčské kariéry sem zavítal už mockrát.
V druhé dvojici Milanu Lauberovi podlehla Lenka Havlínová. Lenka má zatím s Poříčím málo zkušeností.
Třetí pár, vítěz Jan Roza a poražený Dobra Lánský, který zde hrával pravidelně před lety a teď si to osvěžil.
Čtvrtá dvojice Daniel Havrda a poražený Jaroslav Fajfer. Jarda je dlouholetým hráčem a navíc si všechno výborně pamatuje.
Pátí Jakub Petráček a poražený Miloš Fajfer. Pro Miloše to tu byla premiéra a z jeho diplomatické odpovědi jsem nebyl moc moudrý, zda tam nebyl nějaký ten osten ironie. 🙂
Poslední vítěz Lubomír Šimonka a Jaromír Erlebach. Jaromír to tu také dobře zná, ale posledních pár let tu nehrál.
Jak utkání dopadlo vidíte na zápisu. K tomu lze doplnit jen statistickou zajímavost, že deseti z dvanácti hráčů (domácích a hostů) se o dost méně dařilo na dráze číslo 2. Zběžnou prohlídkou jsme si všimli, že náhozové prkno na dvojce má měkká (asi vytlučená) místa, která lze přes lino stlačit do hloubky pouhým prstem. Na dráze číslo 1 toto není tak znatelné, i když nerovnosti jsou tam taky. Zřejmě to způsobuje nepravidelnosti v položení koule, které pak mají větší rozptyl v přesnosti zásahu kuželek. Další podivnost se stávala také na dráze číslo 2, kde jsme opakovaně viděli, jak koule dojela před kuželky a najednou vyskočila nad povrch kříže cca 20 cm vysoko a prostorem kuželek proletěla vzduchem. To už si člověk něco pomyslí o nekvalitním napojení dráhy na kříž, nebo o nějakém poškození povrchu, které by si zasloužilo důkladnou opravu podobně jako ta nešťastná náhozová prkna. To jsou věci, na které by se domácí mohli podívat, aby se hra na jejich dráze stala opět soubojem mezi hráči a ne soubojem hostů s technickým stavem drah. Ale nevím, zda je to reálné, protože je možné, že tento smutný stav drah domácím tak nějak vyhovuje. Jak jinak bych mohl dostat odpověď na své lamentování nad svoji dnešní špatnou hrou, která zazněla z úst jednoho z domácích: „To víš, to je Poříčí…“
Pokud máte někdo nějaké další osobní zkušenosti s dráhami v Poříčí, tak se nebojte přispět dole do diskuze.
Maštal! Ať se pak někdo nediví, že třeba nehrají mladí hráči, když přijedou do takového bunkru. Kolaudace neregulérních heren je běžná, nevím proč se vůbec provádí.